Syndrom vyhoření popsal poprvé v roce 1974 Herbert Freudenberger. Jedná se o psychický stav způsobený dlouhodobým stresem a vyskytuje se zejména u profesí spojených s každodenní prací s lidmi. Dokážete ho včas rozeznat?
Syndrom vyhoření je doprovázen pochybnostmi o smyslu naší práce (což bývá obvykle první varovný signál), pocity beznaděje a naprostého vyčerpání. Zpočátku se tyto pocity týkají pouze pracovní oblasti, ale postupně přerůstají i do soukromí. Typická je absence radosti ze života, která se může vyvinout až v depresi a chronickou únavu.
Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření?
- Emocionální: sklíčenost, popudlivost, bezradnost, pocit nedocenění
- Změny postojů a chování: ztráta pracovního nasazení, nechuť,
cynismus, nesoustředěnost, zapomínání
- Změny v mezilidských vztazích: snížená ochota pracovat s lidmi,
stahování se do sebe, konflikty s okolím, problémy v osobním životě
- Fyziologické: poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, žaludeční a
střevní obtíže, chronická únava, zvýšená náchylnost k nemocem, svalové
napětí, zvýšený krevní tlak, nechuť k sexu
Jakmile syndrom vyhoření propukne, je důležité začít co nejrychleji s léčbou. Ideální je začít bojovat již proti stresu z přepracování ve fázi stagnace, ale bohužel tehdy si většina lidí ještě ani neuvědomí, že něco není v pořádku.
Pozadí syndromu vyhoření leží v osobnosti daného jedince. Proto je v první řadě potřeba upravit životní styl, nalézt rovnováhu mezi prací a soukromým životem, ujasnit si priority, stanovit rezervy, plány, ambice i možnosti, nalézt realistický vztah ke svému zaměstnání. Důležitý je dostatečný odpočinek (aktivní i pasivní) a posílení vztahů s lidmi, na kterých nám záleží.
Rozvinutý syndrom vyhoření vyžaduje odbornou psychologickou pomoc, v
případě depresí je potřeba vyhledat psychiatra. Byli byste rádi, kdybyste se se
syndromem vyhoření nemuseli za celý svůj život setkat? Pak se věnujte
prevenci. Aby k syndromu vyhoření vůbec nedošlo, je důležité věnovat se
především vaší osobnosti.
Nebuďte perfekcionisti, nikdo na světě nemůže zvládat všechno na sto procent. Naučte se říkat ne a hlídejte si své vlastní hranice. Nebuďte přecitlivělí k problémům druhých.
Stanovte si priority. Rozdělte si rovnoměrně práci, plánujte. Žádejte od svého nadřízeného přesné vymezení úkolu. Relaxujte – ideální jsou procházky v přírodě, jóga, ale v podstatě jakýkoliv pohyb, který vám dělá radost. Buďte často ve společnosti lidí, se kterými je vám dobře. Vyjadřujte otevřeně své pocity.
A pamatujte: nikdo není dokonalý a samotná práce nás šťastnými neudělá. Spokojený člověk musí být spokojený především sám se sebou a náš pocit štěstí se opírá nejen o to, jak jsme výkonní v práci, ale také o zázemí, které nám vytváří rodina, přátelé a lidé, kteří nás mají rádi.
Syndrom vyhoření se rozvíjí plíživě a dlouhodobě a jeho vývoj můžeme rozdělit do několika fází:
1. Nadšení
Obrovský elán a energie do práce, ochota pracovat přesčas a své práci věnovat vše. Člověk se vzdává svých koníčků a zálib, tráví v práci většinu času a uspokojení nachází téměř výhradně v práci.
2. Stagnace
Počáteční nadšení začíná pomalu vyprchávat, najednou se nezdá vše tak ideální. Zvyšuje se potřeba věnovat se svým zájmům.
3. Frustrace
Vzniká většinou na základě špatných zkušeností nebo deziluzí z jednání se svým nadřízeným nebo s klienty. Začínají se objevovat první pochybnosti o smyslu své práce.
4. Apatie
Ztráta veškerého zájmu o práci, povinnosti jsou vykonávány mechanicky a jen ty nejnutnější. Jediným důvodem proč pokračovat v zaměstnání je přísun financí.
5. Vyhoření
Zjevné příznaky emocionálního i fyzického vyčerpání, zdravotní obtíže.
