Na léčbu obezity, tedy jednoho z nejčastějších civilizačníchonemocnění, vynakládají mnoho úsilí i finančních prostředků jak jednotlivci, taki společnosti na celém světě. Vysoký nárůst počtu lidí s těžkou obezitou všakříká, že tyto zdroje nejsou využity efektivně. Roli jistě hraje genetika, ale iobezigenní prostředí, v němž žijeme. Nedostatek pohybu je však zásadní.
„Úsporný metabolismus“, jak často říkáme sklonu k přibývání na váze, nenínesmysl. Genetický podklad umění uložit do zásob všechnu aktuálně nepotřebnouenergii pomohl našim pra-prapředkům přežít období hladu, neúrody i epidemií.Tehdy byli lidé s vyšší hmotností ve výhodě. Jak říkávali naši rodiče aprarodiče: „Až budou tlustý hubený, tak hubený budou studený…“.
Genetická varianta, která byla po statisíce let zárukou přežití, se vsoučasné době proměnila z výhody na přítěž, jež stigmatizuje svého nositelenejen z estetického a společenského hlediska, ale představuje i zdravotníriziko. Příčina akumulace zásob nemá univerzální příčinu a podílí se na ní vícefaktorů. Zdá se ale, že role nezdravého stravování je často přeceňována (i kdyžhraje podstatnou roli) a naopak význam fyzické aktivity (zejména v prevenciobezity) je mnohdy neprávem podceňován.
Co ovlivňuje naši hmotnostnejvíce?
Složitými statistickými výpočty bylo zjištěno, že největší vliv na vzestuphmotnosti má konzumace tučných jídel (především v tzv. fast foodech) asekundárně zpracovaného masa – uzenin, jejichž spotřeba je v českých zemíchstále extrémně vysoká. K nárůstu hmotnosti přispívá pití slazených aalkoholických nápojů.
Než do Česka přišly supermarkety, obíhali – nebo spíše obíhaly – jsme obchodydenně a často i několikrát za den: v polední pauze k řezníkovi, protože večerměl již vymetené pulty, cestou z práce jsme kupovaly těžké potraviny (nápoje,brambory), s nimiž jsme se nechtěly celý den „vláčet“. Každodenní režim námpřinášel přiměřenou pohybovou aktivitu. Nepotřebovaly jsme fitcentra a osobnítrenéry. A taky nás nic nenutilo blížit se módním ikonám, proti kterým by bylatehdy sedmnáctiletá Twigy tlustá.
Zakládáme si na obezitu již od dětství?
Z výsledků průzkumu v rámci projektu „Žij zdravě“ vyplývá, ževíce než 80 % chlapců s nadváhou v dětství ji má i v dospělosti, zatímco uděvčat je to více než 66 %. Optimální prevencí a léčbou nadváhy u dětí a mládežeje hlavně pohybová aktivita a dodržování racionálního jídelníčku, k redukčnímrežimům přistupujeme u dětí velmi obezřetně.
Zájem o sportovní a pohybové aktivity lze u dětí vzbuzovat již od skutečněútlého dětství. S nástupem do školy by měl sport vyvažovat hodiny strávené veškolních lavicích. Tato skutečnost může být dobrou motivací i pro prarodiče –možná ještě větší než pro zaměstnané rodiče. Malé děti mají přirozenou radost zpohybu, často by stačilo, kdybychom ji uměli vhodně usměrnit a „nepřikovali“dítě ke stolu s učením, který pak po několika hodinách vymění za počítač.
České děti nesportují
Za posledních 15 let se dramaticky změnil životní styl, což je patrné zejménau nejmladší generace. V roce 1995 byly v denním režimu dítěte 3 hodinypohybových aktivit, včetně pěší cesty do školy. V roce 2010 to činilo již jen 45minut – při použití stejné metodiky hodnocení. Podle doporučení Světovézdravotnické organizace je v dětství nutná alespoň jedna hodina pohybu denně,aby nedocházelo k poruše vývoje dětského organismu. EU vydala statistiku, podleníž v ČR sportuje pravidelně alespoň jednu hodinu týdně 29 % obyvatel, vsousedním Německu to je 48 %.
Všichni nedosáhneme na vrchol, ale to nevadí
Prezident Českého olympijského výboru (ČOV) Ing. Jiří Kejval hájí ve svémživotě základní olympijské heslo: Důležité je zúčastnit se aneb všichni jsmevítězové! Opakovaně ve svých veřejných vystoupeních prohlásil, že cílem ČOV jerozšíření popularity aktivního sportování u celé populace. Čím více lidísportuje a tvoří širokou základnu, tím vyšší může být olympijská špice. To jevšak jen jeden důvod snah ČOV. „Nejvyšší hodnotou je jistě život ve zdraví. Kzdravému životnímu stylu patří pohyb a nemusí jít o vrcholový výkon, ale i oobyčejnou chůzi,“ tvrdí Ing. Kejval.
Životní styl v hledáčku vědy
Mohu-li si dovolit osobní postřeh, tak jsem za svou profesní dráhu (lékařskoua novinářskou) zaznamenala desítky zásadních a zcela protichůdných výživovýchdoporučení týkajících se masa, mléka, vajec, tuků, sacharidů, sóji, ovoce adoporučených množství mikronutrientů. Za více než 40 let praxe, kdy jsem se oživotní styl zajímala, se však nikdy nezměnil názor na pozitivní působenízeleniny a pohybu. V poslední době přibývá opravdových vědeckých důkazů o tom,že pohyb je účinnou prevencí některých nádorových chorob, srdečně-cévníchonemocnění, osteoporózy, diabetu 2. typu, hypertenze a dalších. Pohyb velmiúčinně eliminuje důsledky stresu.
Svalová tkáň totiž není jen „výkonným“ orgánem pro zprostředkování pohybu,ale při své činnosti navíc vylučuje více než 70 látek, které ovlivňují děje vlidském těle. Pokud to myslíme sami se sebou a se svým zdravím vážně, pak sinajděme svou oblíbenou pohybovou aktivitu, kterou může být klidně zahradničení,vycházky, tanec… Sedavý způsob života v kombinaci se stresem jsou zabijákysoučasné populace číslo jedna.
