ADHD je velmi častá psychická porucha, postihující nejenom děti, ale i dospělé. Tato porucha kromě svých příznaků (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) způsobuje i významné funkční postižení. To zapříčiňuje, že lidé trpící ADHD nenaplňují svůj osobní, studijní, pracovní ani sociální potenciál.
Psychická porucha ADHD (z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder, česky – porucha pozornosti s hyperaktivitou) bývala tradičně považována za dětskou psychickou poruchu. Jde o tzv. neurovývojovou poruchu, tedy poruchu vyzrávání a funkce mozku.
Výskyt ADHD u dospělých (rovnoměrně u mužů i žen) je napříč zeměmi i kontinenty přibližně zhruba 1% až 4%, s průměrem podle Světové zdravotnické organizace (WHO) 3,4 %.
Povědomí o této poruše mezi laickou a odbornou veřejností je však dosud velmi malé, a proto si naprostá většina lidí trpících touto poruchou neuvědomuje, že trpí konkrétní léčitelnou nemocí, a nevyhledává odbornou pomoc. A když přece jen pomoc vyhledají, ve velké většině případů není tato porucha odborníkem rozpoznána a patřičně léčena.
Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí ADHD je akceptace, že člověk touto poruchou trpí. Člověk s ADHD byl totiž často již od dětství obviňován, že zlobí, že je neschopný anebo že nemá dostatek schopností a vůle řešit svůj život. Informace o příznacích a projevech ADHD mu pomohou porozumět jeho chování a problémům a zmírní pocity viny. Tyto informace pomohou nejen pacientovi, ale i jeho blízkým, a mohou být u mírnější poruchy jako léčba zcela dostačující.
Základními příznaky ADHD jsou 3 tzv. jádrové příznaky:
- nepozornost
- hyperaktivita
- impulzivita
Jak se u dospělých projevuje nepozornost?
Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech.
Klíčovým problémem je neschopnost se soustředit na delší a duševně náročné činnosti. Takový člověk má problémy se studiem, se čtením knihy nebo se sledováním delší konverzace. Jeho myšlenky běží příliš rychle, již po několika minutách se rozutečou na všechny strany. Jestliže činnost není stimulující a zajímavá, obvykle se dostaví pocity nudy, člověk ztratí motivaci k pokračování v aktivitě a jeví se jako „nepřítomný duchem“ či v „denním snění“.
Ostatní se na něj zlobí, že je neposlouchá a že je „mimo“. Takový člověk mívá problém dokončit úkoly, snadno se nechá rozptýlit, odkládá nepopulární úkoly až na poslední chvíli (tzv. prokrastinace), zapomíná a nedodržuje termíny, nedokáže si organizovat práci a má kolem sebe stále chaos. Často zapomíná na dohodnuté schůzky anebo ztrácí věci (klíče, mobilní telefon).
Dalšími problémy, které jsou s ADHD velmi často spojené, jsou:
- porucha osobního, pracovního a sociálního fungování
- nepřiměřené výkyvy nálad – tzv. emoční dysregulace
- další duševní poruchy, tzv. komorbidity - úzkost, deprese, poruchy chování,
poruchy osobnosti, návykové poruchy (alkohol, drogy)
- problémy se zákonem
Jak se u ADHD projevuje hyperaktivita?
Lidé s hyperaktivitou nedokážou být v klidu, jsou neposední. Jsou v napětí, mívají tendenci nepřetržitě se pohybovat, vrtět se, jsou stále jako „v poklusu“, hodně mluví, skáčou lidem do řeči, mívají pocit vnitřního neklidu a neumějí relaxovat. Tito lidé nejsou vhodní pro sedavou stereotypní práci, ale svou energii mohou uplatnit v pestré a akční práci či ve sportu, který zaměstná jejich neposednost či touhu po stálém pohybu a změně.
Jak se projevuje impulzivita?
Impulzivní lidé rychleji jednají, než myslí. Jsou netrpěliví, vyhrknou odpověď dříve, než byla vyřčena otázka, skáčou lidem do řeči, bez rozmyšlení udělají rozhodnutí, které by po zralém zvážení neudělali. Snadno se dostanou do konfliktu. I když následků svých unáhlených činů litují, neumějí se ovládnout a příště opět jednají stejně. To je opakovaně přivádí do nepříjemných situací – konflikty s partnery anebo v práci, promiskuita, časté partnerské rozchody, nadměrné nakupování, experimentování s drogami, riskování a úrazy (např. v autě anebo ve sportu), impulzivní trestné činy. I impulzivní lidé mohou nalézt uplatnění v akčních sportech nebo zaměstnáních. ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, zda úroveň fungování pacienta odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje však žádný speciální objektivní test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil. Diagnóza vznikne splněním diagnostických kritérií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu u většiny psychických poruch.
Kde ADHD sídlí?
Nejvíce postiženou oblastí mozku je tzv. prefrontální mozková kůra (čelní), v níž je narušena funkce neuropřenašečů dopaminu a noradrenalinu. Na vzniku ADHD se nejvíce podílejí genetické vlivy (proto se ADHD zvýšeně vyskytuje v některých rodinách).
Spolupodílet se mohou i různé externí patologické faktory, které negativně ovlivnily vývoj mozku v průběhu nitroděložního vývoje (např. kouření matky anebo intoxikace a infekce prodělané v těhotenství), při porodu anebo v časném poporodním období.
Nejen léky léčí
V úvahu přicházejí poměrně jednoduché rady, jak si lépe zorganizovat život a jak dostat své příznaky pod kontrolu: strukturovat a zjednodušit si svůj čas a pracovní prostředí, ukládat věci na stále stejné místo, vytvořit si zaběhlé rituály ke zvládání běžných rutinních činností, důsledně používat záznamníky na plánování schůzek a úkolů, podtrhávat si, používat zvýrazňovače, nalepovací poznámky apod.
Pro mnohé pacienty je ale základem léčby ADHD farmakoterapie. Ve světě je farmakoterapie ADHD standardní psychiatrickou léčbou již po mnoho let. Pacienta přitom netlumí a nezpůsobuje závislost. V mnohých studiích se i v praxi potvrdilo, že specifické léky určené k léčbě ADHD dokážou velmi účinně zlepšit jádrové příznaky (nesoustředěnost, hyperaktivitu a impulzivitu) a zlepšit fungování i kvalitu života pacientů. Ve švédských observačních studiích se dokonce prokázalo, že specifická léčba snižuje u lidí trpících ADHD riziko dopravních nehod, problémů spojených s návykovými látkami i kriminality.
V léčbě ADHD má své nezastupitelné místo také psychoterapie. Jejím cílem je
zbavit pacienta pocitu frustrace ze selhávání, zlepšit jeho motivaci k řešení
problémů a dosáhnout plné kvality života.
Existují psychoterapeutické techniky, které slouží k léčbě různých příznaků ADHD, pomáhají zlepšit interpersonální vztahy či zlepšit celkové fungování pacienta. Nejčastěji se používá tzv. kognitivněbehaviorální terapie (KBT), a to buď v individuálních, nebo skupinových sezeních. V průběhu KBT pacient spolu s terapeutem hledá alternativní strategie řešení problémů a nacvičuje nové způsoby chování.
