Homeopatii využívá i anglická královská rodina

Píše se rok 1990 a v Praze v nemocnici Na Homolce se koná homeopatický kongres za účasti francouzských lékařů homeopatů. Nejdříve jsem se velice těšila, protože do sametové revoluce u nás byla homeopatie zakázaná a mě zajímají všechny alternativní metody léčení, nakonec se mi ale ani jet nechtělo, protože malý syn byl opět nemocný. Ale jsem tady a těším se na nové informace.

„Vyzkoušela jste již homeopatickou léčbu?“ obrátila se na mě sympatická světlovlasá dáma, která seděla vedle mě. „Zatím ne, homeo­patické léky u nás nebyly k dispozici. Ale ráda bych je vyzkoušela u svého syna, když už si ne­vím rady. Je pořád nemocný, lékařka dokonce uvažuje o vyndání krčních mandlí.“ „Tak zkuste Oscillococcinum,“ poradila mi dáma, která je, jak se ukázalo, lékařkou homeopatkou v Kanadě, kam emigrovala. To byla moje první homeopatic­ká zkušenost. A homeopatika opravdu zabrala.

Samotný princip homeopatie je velmi odlišný od klasické léčby pomocí chemických léků. Po­dobné se léčí podobným - to je hlavní zásada doktora Hahnemanna, zakladatele homeopa­tie. To znamená, že jakákoliv látka, která vyvolá symptomy (příznaky) onemocnění u zdravého jedince, může vyléčit pacienta, který trpí podob­nými příznaky.

Hahnemann vymyslel takzvané potencování, což je proces, kdy se účinné látky ředí až na stupeň, kdy jsou toxické účinky potlačeny a léčivé vlast­nosti se naopak zvýší. U rozpustných látek se lék

většinou ředí v poměru 1 část látky a 99 dílů vody nebo alkoholu. Směs se poté důkladně protřepává. Roztok je pak opakovaně ředěn - například devětkrát, patnáctkrát, třicetkrát. Ředění je označová­no CH - to znamená centezimální (stovkové) ředění 1 ku 100 podle Hahnemanna. Někdy se používá ředění 1 ku 1000, to je pak označo­váno písmenem M, ředění 1 ku 10 je označováno jako D.

Nízká ředění působí na naše fyzické tělo, tedy na lokální potíže. Vyšší ředění pak působí i na naši duši - psychické problémy. Nižší potence se užívají několikrát denně. Léky s vyšší potencí potom méně často, obvykle jednou týdně nebo dokonce měsíčně. Léky vyšších potencí by si neměl pacient nasazovat sám, zde je potřeba konzultace s lé­kařem homeopatem. 

HOMEOPATIE

Homeopatie je velmi bezpečná léčebná metoda, vhodná i pro těhotné, kojící maminky a děti od kojeneckého věku. Nemá nežádoucí účinky na žaludek, nezpůsobuje ospalost, ani kožní alergické reakce jako některé chemické léky. Homeopatické léky také můžeme bez problémů kombinovat s léky chemickými. Homeopatie totiž může příznivě ovlivnit snížení dávkování a výskyt nežádoucích účinků chemických léků.

I když proděláváme stejné nemoci, každý stonáme jiným způsobem. Ně­které nemocné děti mají rády, když je hladíme a jsme s nimi, čteme jim pohádku, ale jiné jsou mrzuté a jsou radši samy. Někomu také vyhovuje studený svěží vzduch a někdo potře­buje vyhřátý pokoj. A právě homeo­patie se díky své velké škále prepa­rátů může zabývat individualitou. A proto se nedivme, když se nás lékař homeopat bude vyptávat na zdánlivě nedůležité věci - jestli vám dělá dob­ře chlad, nebo teplo, jakou barvu má vaše moč, jak se potíte, jestli dobře spíte, vyhovuje-li vám světlo, nebo spíše přítmí a tak dále. Takový rozho­vor může trvat i hodinu, ale pak máte jistotu, že dostanete opravdu lék ušitý vám na míru.

Co jsou monokomponenty?

Lékaři homeopaté dávají při léčbě přednost takzvaným monokompo­nentům, což jsou homeopatické léky, které obsahují pouze jednu látku mi­nerálního, rostlinného nebo dokonce živočišného původu. Léky jsou vy­ráběny i z takových exotických sub­stancí, jako jsou opium, psí mléko, španělská muška nebo zlato. Nejčas­těji se vyrábějí ve formě granulí a jsou u nás k dostání ve speciálních tubách se zabudovaným dávkovačem. Jed­ním otočením uzávěru vypadne jedna kulička, na kterou se nemá sahat ru­kama. Obvyklá jednorázová dávka je pět kuliček.

Stejný monokomponentní přípravek může být předepsán homeopatem na různá onemocnění a jeho indikace mohou někdy být velice široké. Z to­hoto důvodu nejsou na tubách ozna­čeny indikace, ani dávkování.

Daný počet granulí se nechá rozpustit v ústech, nebo se může (například u kojenců) rozpustit v malém množ­ství převařené vody. Léky se do těla vstřebávají ústní sliznicí, je proto vhodné, aby v době užití nebyly v ús­tech přítomny žádné aromatické lát­ky, jako je mentol, káva nebo tabák. Pravidlo je užívat homeopatické léky tzv. čistými ústy.

Polykomponenty

Kromě monokomponentů existují také homeopatické směsi - takzvané polykomponenty, které jsou vhodné i pro samoléčbu. Obsahují totiž větší počet složek, a tak je velká pravděpo­dobnost, že lék zabere.