Mám moc ráda faktografickou historickou literaturu, a to i přesto, že se to v ní hemží smrtí. Nejsou to jen padlí v bitvách, válkách a různých spiknutích, ale zejména oběti nemocí. Všichni ve svém podvědomí máme hrůzu z morových epidemií, během kterých vymřela třeba i polovina populace zasaženého regionu, ale málokdo si uvědomuje, že smrt vlivem jiných infekčních onemocnění byla běžnou realitou každodenního života.
Týkalo se to především dětí. Až do 19. století se asi jen polovina dětí dožila patnáctého roku života. Přitom nejvíce z nich umíralo během prvních třech měsíců po porodu. Jistý vliv mohla mít horší výživa, hygiena nebo nevhodné zacházení, ale příčinou skonu byly zejména nemoci. Skutečnou příčinu smrti často nelze ze starých pramenů přesně stanovit, ale už tehdy se vědělo, že úmrtí způsobily pravé neštovice nebo černý kašel.
Historie a první kroky
Jako údajně první se uvádí pokusy anglického lékaře na konci 18. století proti pravým neštovicím. Přes počáteční nedůvěru se očkování rozšiřovalo a jak lidé získávali víc a víc pozitivních zkušeností, přistupovali k němu se stále větší ochotou. I sama císařovna Marie Terezie nechala po smrti své dcery naočkovat ostatní děti. V Čechách se s tímto očkováním začalo až v roce 1821.
Postupně se začaly objevovat vakcíny i na další nemoci, očkovací látky se zdokonalovaly a zájem populace o ně výrazně rostl. V České republice se povinná očkování zaváděla postupně. Po pravých neštovicích to byl v roce 1946 záškrt, v roce 1958 následoval černý kašel, dětská obrna od roku 1960, o devět let později spalničky a od roku 1982 zarděnky. Všechna tato vyjmenovaná očkování měla výrazný vliv na snížení nemocnosti, nemocnost se pohybovala v podstatě na nule, pokud někdo přesto onemocněl, jednalo se o jednotky případů. V současnosti se u nás povinně očkuje proti devíti nemocem.
Pokrokem ku zdraví
Tyto jednoznačné výsledky se nedaly a nedají interpretovat jinak než jako významné úspěchy v boji proti infekčním nemocem a všechny vyspělé státy světa proto očkování všemožně podporovaly, a dokonce hledaly programy na šíření vakcinace v chudších zemích. Spektrum nemocí, na něž se vyvinuly a vyvíjí nové vakcíny, se stále rozšiřovalo a rozšiřuje. Nebojím se napsat, že to je medicínský obor, v němž úspěch byl ihned následován dalším úspěchem. Až přišla studená sprcha.
Dezinformace? Ano.
V únoru 1988 se konala v anglické nemocnici Royal Free Hospital tisková konference, která zveřejnila výsledky malé studie Andrewa Wakefielda. Výsledky studie poukazovaly na přímou souvislost výskytu poruch autistického spektra a střevních zánětů s očkováním dětí kombinovanou vakcínou MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).
Výsledky této studie byly otištěny v časopise Lancet, což je uznávané vědecké periodikum, považované za věrohodný zdroj. Přestože ostatní vědci přistupovali k tomuto výsledku opatrně, média se na téma vrhla jako na senzaci a na základě výsledků maličké studie začala zpochybňovat bezpečnost očkování touto vakcínou a následně i ostatními. Kauzu samozřejmě provázely emotivní záběry nemocných dětí a plačících matek, v mnohých lidech tak bylo zaseto semínko pochybnosti.
Od té doby začali jednotlivci i celé skupiny rodičů odmítat vakcinaci svých dětí s poukazem na riziko vzniku autismu po aplikaci očkovací látky. Proočkovanost populace se začala skokově snižovat. Například ve Velké Británii se po zveřejnění studie snížila z původních 90 % na pouhých 70 % v roce 2003.
Světová zdravotnická organizace vyzývá ke zvyšování proočkovanosti a konstatuje smutnou skutečnost, že v 21. století mnoho lidí (převážně dětí) umírá na infekci, které lze zabránit očkováním. Očkování představuje jediný účinný způsob ochrany před onemocněním spalničkami.*
* Zdroj: Státní zdravotní ústav
Lživá studie
Po několika letech se prokázalo, že Wakefieldova studie byla zfalšovaná. Dokonce se ani nejednalo o omyl, ale o vědomý zásah do zjištěných hodnot tak, aby výsledek odpovídal jeho hypotéze. Byl to prostě podvod. Britská lékařská komora autora studie vyloučila ze svých řad pro neomluvitelné etické, vědecké a lékařské selhání. Jeho výzkum později označila vědecká obec za podvod, který napáchal v oblasti medicíny nejvíce škody za posledních 100 let.
Přestože byla studie podvodná a žádná jiná podobné výsledky nepřinesla, zůstala ve společnosti značná část populace přesvědčená o škodlivosti očkování a odmítala vakcinovat své děti. Tak se postupně snížila proočkovanost populace a znovu se začaly objevovat nemoci, které jsme do té doby znali jen z knih, vyprávění babiček nebo ze zemí třetího světa. Jakmile ale proočkovanost klesne pod určitou hranici, nemoc se zase vrátí. U nás v ČR už s tím máme bohužel zkušenosti. Vyskytly se lokální epidemie spalniček a zvyšuje se výskyt onemocnění černým kašlem.
Na závěr bych ráda odpověděla všem, kdo se ptají, zda musí své děti nechat očkovat, slovy jednoho švýcarského vakcinologa: „Nemusíte, naočkujte jen ty děti, které si chcete nechat.“.
