Není novinkou, že západní populace stárne a stále narůstá množství obyvatel ve věku nad 65 let. Z tohoto důvodu toto téma v současné době patří mezi jedno z klíčových. Důležitost si uvědomuje většina zdravotnických pracovníků, ale pro nedostatek časového prostoru a velké množství pacientů, ať už v ordinacích praktických lékařů či například v domovech pro seniory, bývá problém často opomíjen.
Faktorů, které tvoří situaci složitou, je celá řada. Vyšší věk zpravidla přináší více nemocí, to znamená více léků, a na to se dále řetězí vyšší riziko lékových interakcí a nežádoucích účinků. Navíc se geriatrický pacient díky změnám ve fyziologii daných stářím stává tzv. křehčím a zranitelnějším.
Současné užívání různých léků může měnit jejich sílu i účinek. Tomuto jevu říkáme léková interakce.
Jako příklady lze uvést pokles svalové hmoty, snížení pevnosti kostí, menší kloubní pohyblivost, nižší obsah vody v těle, poruchy centrálního nervového či kardiovaskulárního systému. Toto vše vede u staršího organismu oproti mladému jedinci k odlišnému chování léků, ke změnám v absorpci, distribuci, přeměně či vyloučení léčivé látky. Z důvodu vyššího počtu léků, neřešených nežádoucích účinků, někdy také díky omezené soběstačnosti, osamělosti či poruše paměti klesá i ochota nemocného spolupracovat.
Ovlivňující faktory
Mezi problémy, na které se často ve vztahu k léčbě a lékům zapomíná, jsou špatné návyky pacienta jako nevhodná strava, nedostatek tekutin, málo spánku nebo horší zdatnost při manipulaci s lékovou formou, jako je půlení tablet, otevírání sirupů s bezpečnostním uzávěrem či zavádění čípků. Někdy také může být problémem, že všechny informace jsou podány ústně a rychle místo písemné poznámky. V některých případech, třeba u podpůrných léků, může hrát roli i finanční stránka, to že pacient na léky doplácí.
Právě kvůli všemu zmíněnému existuje v medicíně obor geriatrie, obor soustředící se přímo na zdravotní stav a funkce u starších pacientů. V rámci podávání léků by se měl ošetřující lékař, lékárník a ideálně i klinický farmaceut na oddělení v nemocnici vždy zamýšlet nad danou farmakoterapií a snažit se ji kontrolovat. Na obhajobu zdravotníků by jim k tomuto měl náš zdravotní systém a pacienti poskytnout patřičný čas.
Užitečná pravidla
Nesporně patří mezi základní obecná pravidla „start low, go slow“, což znamená „začni nižší dávkou a tu pak zvyšuj pomalu“. Dále je velmi důležité vyhnout se nerozumnému užívání velkého množství léčiv. Tím se rozumí zpravidla 6 léčiv a více. Pro zajímavost většina pacientů užívá 4 až 6 léků, hospitalizovaní průměrně dokonce 6 až 8 léků. V praxi se někdy může stát, že na každou nemoc či obtíž bývá předepsán lék a ten pak nehledě na potřebnost pacientovi zůstává dlouhodobě. Často ze strachu vyřadit ho, když je na něj nemocný zvyklý.
Mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti lékárníka na malém městě, že jsme se v některých případech s pacientem a jeho léky nevešli na táru. Pacient se pak dostává do začarovaného kruhu: více nemocí, hodně léků, vyšší riziko nežádoucích účinků a interakcí mezi léky. To celé pak může být dokonce chybně vyřešeno předepsáním dalšího medikamentu, místo aby bylo problematické léčivo ubráno. Také samozřejmě čím má pacient více léků, tím je náročnější dodržovat celý léčebný režim správně.
Na pomoc zdravotníkům, jak se lépe orientovat v oblasti léků u geriatrických pacientů, jsou vytvořeny odbornými společnostmi seznamy léčiv potenciálně nevhodných ve stáří. U těchto skupin léků při užívání staršími lidmi je riziko nežádoucích účinků považováno za vyšší než prospěch z léčby či může snáze dojít k interakci léku a různých nemocí provázejících stáří. U některých léčiv existují také doporučení podávat nižší dávku, která ve stáří zajistí stejný účinek a snižuje tak riziko komplikací s tím spojených.
Další úskalí
Mezi chyby v praxi patří na jedné straně nadužívání léků, například analgetik, léků s tlumivým účinkem nebo léčiv snažících se zlepšit mozkovou činnost. Stejným problémem ale také může být nepředepsání přínosného léku. Častou chybou bývá například nepředepsání v případě potřeby antidepresiv, léků snižujících hladinu cholesterolu, látek chránících žaludek před nadměrnou kyselostí či u osteoporózy nepodání vitaminu D a vápníku.
Problémem, se kterým se lze setkat, je také špatná nebo nedostatečná kompenzace u Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Zde je důležité podávat správné léky ve správném čase, vzhledem k vývoji nemoci. U starších pacientů také může být zanedbávána nutriční podpora.
Jak již bylo zmíněno, je velmi důležité zabývat se tímto tématem, a to nejen kvůli stárnutí naší společnosti a ekonomickým dopadům, ale hlavně proto, že do této skupiny patří lidé, které máme rádi a kteří mohou být díky věku zranitelnější, nebo se někdy mohou hůře orientovat v množství informací. Lékař, lékárník a člen rodiny, pokud je to třeba, by se měli vždy zajímat a věnovat dostatek času léčbě pacienta.
