Jistě víte, že polibek pod jmelím je tradicí spojenou se zimním obdobím. Věděli jste také, že po celém světě můžeme nalézt více než sto druhů jmelí, v našich končinách je však jeden jediný druh – jmelí bílé?
Jmelí je stálezelená poloparazitická keříkovitá bylinka, která roste v korunách stromů. Z hostitelského stromu čerpá vodu a minerály. Obsah látek obsažených ve jmelí se liší dle hostitelského stromu.
Ačkoliv tato rostlina může být skloňována jako všelék, mějte se na pozoru. Konzumaci větviček a bílých plodů se vyhněte, jsou jedovaté, ani samotné zpracování čerstvě utrženého jmelí není pro každého. Nejvíce jedovaté je jmelí rostoucí na topolech, proto se z těchto stromů nesbírá k léčebným účinkům. V listech je jedovatých látek méně než v plodech.
Je vhodné, aby jakémukoliv používání jmelí za léčivými účinky předcházela konzultace s lékařem.
Kde najde uplatnění?
Při zpracování jmelí se používají jen koncové větvičky se zelenými lístky. Čerstvé jmelí lehce zapáchá, avšak během prvních dnů sušení se zápach vytratí. Ze suchých větviček se připravují čaje či tinktury. Obsahuje řadu účinných látek, jako jsou například glykoproteidy, peptidické toxiny, alkaloidy, triterpeny, organické kyseliny, cholin či histamin.
Výtažky ze jmelí se využívají v kosmetice pro masti a emulze ke zklidnění kůže, pokožky hlavy a k omezení tvorbě lupů. Sušené může být v malém množství přidáváno do čajů. Setkat se můžete s kapkami či tinkturou, které lze zakoupit v lékárně.
Při domácím zpracování jmelí buďte opatrní a zbytečně neexperimentujte. O jeho užívání se vždy poraďte s lékařem nebo lékárníkem.
Průkaz totožnosti:
- Botanický název: Viscum album
- Čeleď: santálovité
- Kde roste: Vyskytuje se ve velké části Evropy včetně ČR, místy i v mírném pásmu Asie.
- Které části se používají: větvičky s listy
- Co obsahuje: například ve vodě rozpustné polysacharidy, alkaloidy, triterpeny, organické kyseliny, fenylové sloučeniny a cholin
